Jízda v obytné zóně

V dobách, kdy automobilů začalo kvapem přibývat, bylo potřeba vyřešit jejich soužití s obyvateli zastavěných oblastí. Začaly tak vznikat obytné zóny, místa, kde mají navrch pěší obyvatelé a šoféři se těmto pravidlům musí chtě nechtě přizpůsobit. Obytnou zónu bezpečně poznáme dle známé dopravní značky „Obytná zóna (IZ5 a)“, její konec je pak označen dopravní značkou „Konec obytné zóny (IZ5 2)“. Jistě si každý vybaví dvojici dovádějících panáčků na modrém pozadí. Jak se ale v obytné zóně pohybovat, a na co si dát pozor?

Pomalá jízda a vyhrazené parkování

Coby řidiči motorových vozidel nemáme (na rozdíl od některých jiných zemí) vjezd do těchto míst zapovězen (neřídíme-li tedy typ vozidla, kterému je dodatkovou tabulí vjezd zakázán), rychlost ale přizpůsobit musíme – maximální dovolená je 20 km/h. Proto je také možno si všimnout začátku a konce obytné zóny díky zpomalovacím prahům na silnici. Důvod je ten, že obytné zóny byly původně zřizovány také kvůli dětem, které kdysi na ulicích trávili přece jenom více času. Proto jim je zde ke hře dovoleno využívat kromě hřišť i pozemní komunikace.

Dětí na ulici pravda ubylo, jejich přednost, respektive přednost všech chodců platí stále. Jako motorista tedy musíte dát v obytné zóně přednost pěším, kteří zde můžou k pohybu využívat i silnici – vám však naopak nesmí nikdy úmyslně bránit v jízdě. V každém případě je ale na místě opatrnost a ohleduplnost. Svízel může být též s parkováním, to je v obytných zónách povoleno pouze na vyznačených parkovacích plochách.

Pozor při vyjíždění

Obytná zóna je tedy v lecčem velmi podobná pěší zóně a můžeme se v ní potkat jak s automobily, tak i s chodci a cyklisty.

A jedno důležité upozornění na pravidlo, které se ne vždy dodržuje a respektuje. Pokud opouštíme obytnou zónu, musíme dát přednost ostatním vozidlům i v případě, že nám to nenařizuje žádné dopravní značení.